Chodský hrad

Založení Chodského hradu spadá do období šedesátých let 13. století, tedy do stejné doby kdy dal Přemysl Otakar II. popud k založení města Domažlic. Od počátku byla stavba určena jako sídlo královských purkrabích, kteří spravovali záležitosti Chodů - svobodných sedláků střežících hraniční pomezí. Chodský hrad často hostil české panovníky na jejich cestách do ciziny, například na počátku 30. let 14. stol. i Jana Lucemburského.
Funkci správního sídla plnil hrad až do počátku 16. století, kdy byl poničen ohněm a od té doby pustnul. Zkázu stavby dovršil velký požár Domažlic r. 1592, jenž z hradu učinil doslova rozpadající se ruinu. Objekt na-dále zůstal v majetku města, avšak po bit-vě na Bílé hoře roku 1620 se stal předmě-tem sporů mezi vrchností a městem. Tato vleklá pře mezi doma-žlickými a Laminge-nem z Albenreuthu, smutně proslulým z chodského dramatu, byla ukončena v roce 1671 výměnou hradu za pozemky.
V letech 1726 - 28 byla na místě trosek vystavěna solnice s věží, kterou měl projektovat proslulý architekt barokní doby Kilián Ignác Diezenhofer. Solnice sloužila svému účelu až do počátku 19. století. Ve druhé třetině tohoto věku byl do prostor objektu umístěn městský úřad, po opravách v roce 1850 i škola.
Po uvolnění stavby na přelomu 19. a 20. století byly prázdné místnosti předány k užívání nejprve městské knihovně a od počátku 30. let pak i muzeu, jež postupným rozšiřováním časem zabralo celou budovu. Po krátké pauze během II. svět. války, byl Chodský hrad - jak zní tradiční název již několik desetiletí - navrácen svému kulturnímu poslání. Po započatých opravách roku 1992 však v dubnu 1995 - krátce před dokončením rekonstrukce - zachvátil objekt požár. Následná obnova skončila v červnu 1998. Nová expozice je zpřístupněna od května 1999.