výstavy

V Galerii bratří Špillarů vystavuje svoje práce pražský výtvarník Václav Girsa. Výstava s názvem "Opravář zrcadel" potrvá do 22. června 2013.

Galerie je otevřena pondělí - pátek 9 - 12 a 13 - 16 hodin, sobota 9 - 12 a 13 - 17 hodin.

Václav Malina (nar. 4.6.1950 v Plzni) vystudoval Pedagogickou fakultu v Plzni a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se malbou a grafikou, trojrozměrnými objekty a instalacemi. Píše do odborných časopisů a katalogů výstav, podílí se na vydávání knih, přípravě literárních pořadů a přednášek, vyučuje na uměleckých školách. Od roku 2001 je ředitelem Galerie města Plzně, jako kurátor připravuje výstavy i v dalších institucích. Žije a pracuje v Plzni. Vystavuje od roku 1968, měl více než 70 samostatných a asi 100 skupinových výstav doma i v zahraničí, svými díly je zastoupen ve veřejných i soukromých sbírkách. Ve svých obrazech navazuje na tradici moderního kolorismu. Východiskem jeho tvorby byla krajinomalba, krajinu a přírodu vnímá jako součást univerzálního řádu. Po malířských cyklech Pole a Zdi, kde se zabýval vztahy velkých barevných ploch, dospěl v polovině 80. let k originálnímu přehodnocení impresionismu a optické skladby obrazu, kde barevné skvrny, pravoúhlé plošné segmenty nebo trojrozměrné mobilní prvky vytvářejí struktury zachycující smyslové vjemy z přírody (cykly Vzpomínky na impresionismus, Imprese, Pointilismus a další). Od počátku byl fascinován fenoménem světla. Přímé či mírně zvlněné barevné linie ve vertikálních nebo horizontálních směrech evokují proudění světla a jeho přeměnu na čisté barevné tóny. Další významnou oblastí jeho malby a grafické tvorby je vyjádření hudebních rytmů pomocí barevných lineárních partitur. V posledních cyklech Konstruktivní imprese a Konstrukce podle barev používá geometrickou skladbu, jejímž prvotním impulsem je sice barva, ale barevná skvrna postupně nabývá pnutím forem a barevných kvalit jasný, ostře řezaný geometrický tvar, ještě zdůrazněný barevnou konturou. Napětí mezi emocionálním prožitkem a racionalitou přístupu je přítomno ve všech jeho dílech.
Nutno dodat, že tento celostní přístup je důležitý i pro pojetí „nálady" obrazů Václava Maliny. „Barva a světlo je ten nejproměnlivější přírodní fenomén a příroda jako dokonalé boží dílo, chcete-li, je pro mne východiskem a zároveň absolutním měřítkem mé tvorby," uvedl Malina v rozhovoru.

(zkrácený text Vojtěcha Lahody) 

Vratislav Baštář se fotografii věnuje vážně od roku 2002. Za poměrně krátký časový úsek vytvořil rozsáhlé soubory fotografií. Jeho tvorba plynule přechází z krajinářských motivů do intimnějších záběrů detailů přírody. Obvykle se jedná o listy stromů, stébla trav, orobinec u vody, ale i rákosí. Hracím polem fotografií mohou být i hladiny rybníků. Velmi zajímavé, ale i poučné jsou zimní motivy tvořené úlomky ledové tříště. Podzim je zastoupen trsy trav a větvemi stromů spoutanými pavučinovými pouty. Kapky vody na pavučinách se mění v nádherné šperky zdobící vše, na čem ulpí. Jedná se skutečně o prchavé okamžiky, kdy sluneční paprsek změní kapky vody v zářící perly a ledovou tříšť promění v blyštivou brož. Významným výtvarným akcentem může být i protisvětlo vytvořené slunečními paprsky. Vždy se jedná o správně zvolený detail, který pečlivou kompoziční stavbou navozuje vyznění snímaného předmětu v nezaměnitelné kvalitě s nevšední invencí a výtvarným nápadem.  Zatím posledním rozpracovaným souborem jsou zátiší. Jejich hlavními aktéry jsou převážně skleněné objekty doplněné větvičkami, případně suchými květy. Jevištěm se stal okenní parapet. Baštářovy práce obsahují pouze základní komponenty výrazu a není v nich už nic, co by ještě mohlo být zjednodušeno prostorově, tvarově i barevně. Jednoduchost a oproštěnost zde působí takřka vznešeně.

Karel Iha se již hezkou řádku let programově zabývá snímáním české krajiny, krajinných detailů, fauny a flóry. Na snímcích můžeme vypozorovat veliké zaujetí a lásku k české krajině a krajině Domažlicka. Pokud bych měl najít paralelu tak snad k fotografiím Karla Plicky, na kterých je patrné, jak moc záleží na světle, klimatických podmínkách, a podobně. Karel Iha exponuje své krajiny ve všech ročních obdobích, ráno i večer, při různé světelné intenzitě. Musí vybrat správný mlžný den a to samozřejmě nestačí, musí počkat, až se z mlhy vyloupne požadovaný motiv a ten ještě kompozičně vyvážit a dále s ním pracovat.  Kolekci krajin jsem vybíral tak, aby mlha byla spojovacím prvkem. Mlha v různé intenzitě a síle, přecházející až k jemnému podzimnímu oparu. Vedle toho velmi monumentálně působí i detaily flóry s různými motýly a pavouky. Zde významnou složku kultivované fotografické kompozice hraje také barva, která některé detaily pozdvihne a jiné potlačí. S výše zmíněným si Karel Iha mistrně poradil a překlenul všechna možná úskalí, která při krajinné fotografii vznikají. Úmyslně jsem při výběru vynechal mnoho zvířecích obyvatel lesa, přestože jsou to fotografie unikátní. Důvodem byly omezené galerijní výstavní prostory. Musím s obdivem konstatovat, že výborných fotografií má Karel Iha ještě nepřeberné množství. Věnuje se souběžně i pražské architektuře a architektuře vůbec.

Václav Sika

Slávka Štrbová představuje na naší výstavě ilustrace pro dětské časopisy Šikula, Betynka a Katka, dále ilustrace ke knize Dřevorubecké pohádky a také pohádky z knihy Fimfárum Jana Wericha. Na výstavě však převažují ilustrace pro dětské časopisy. Hlavní kritéria pro ilustrace časopisů se nepatrně liší od běžných ilustrací pohádkových knih pro děti. Musí být návodné a částečně vzdělávající. To se podařilo u různých druhů písmenek, tak, aby se je děti naučily rozeznávat. Obdobným způsobem jsou na naší výstavě prezentovány práce, kde má mladý čtenář a divák s ilustrací pracovat doplňováním a přiřazováním. Značnou část výstavy činí také nepřeberné množství rozličných omalovánek. Pro vývoj dítěte jsou nezastupitelné, neboť mladý výtvarník se naučí rozeznávat všechny barvy, může zapojit svoji fantazii a také se naučí přesnosti a zacházení s pastelkami. Aniž by o to usiloval, uvolní si zároveň ruku tak, že může bez problémů začít psát jednotlivá písmenka do sešitu ve škole.

Tematicky autorka zobrazila vánoční atmosféru se svatou rodinou, ale také čerty, kteří nevyjadřují hrubé zlo, ale milé poplety. Dále zpracovala velikonoční čas s líhnutím kuřátek, barvením vajíček, pomlázkou, kdy její zvířátka, lidé a příroda se nacházejí v jednolitém souladu. Zajímavý je také soubor s měsíčkem a výchovný s vlkem, který děti učí, čeho se mají v běžném životě vyvarovat.

Domnívám se, že se autorce podařilo naplnit všechna kritéria tvorby pro děti vrchovatou měrou. Její práce jsou srozumitelné a zároveň výtvarné, oproštěné od sentimentu a zbytečného balastu. Slávka Štrbová jakoby mimoděk, při bohatém rodinném životě a starosti o své blízké, odvedla veliký kus práce pro děti, neboť si vytvořila svůj zajímavý výtvarný způsob práce, ať už se secesní linií nebo bez ní.

Václav Sika